Posledních pár let toužím po tom, mít svou webovou stránku s recepty, fotografiemi jídla a nápojů. Místo, kde můžu shromažďovat to, co mě inspiruje a pomáhá mi růst. A také místo, kde si mohu hrát, experimentovat, fotografovat a vyprávět příběhy. Konečně můžu říct, že je to tady! Moje stránka o vaření, které mě hodně baví. Levné, chutné a nově také bezlepkové recepty.
Stránka smíchaná s kousky mého osobního života…
Jsem máma tří dětí, vášnivá fotografka a kuchařka. Vařím, peču a své výtvory následně fotím. Jídlo zkouším různě stylizovat, fotit z jiných úhlů a stále se učím. Nakupuji dekorace k focení, mám už docela slušnou zásobu různých talířů, misek, dřevěných prkének, příborů, hrnečků… a rozhodně nekončím, zásoby mi stále nestačí. Pokud to jen jde a naskytne se příležitost, přivezu si nějaké nádobí od maminky. Nebo pokud objevím nějaký bazar, to se pak vracím domů s taškou plnou různých deček, ubrousků, lžiček, skleniček… Čím starší, tím lepší.
Když jsem s focením jídla začínala, nějak extra jsem neřešila stylizaci, nádobí nebo světlo. Vše jsem jen trochu naaranžovala a cvakla. Postupně vychytávám chyby a snažím se zdokonalovat.
Nyní už si vše předem promýšlím, inspiruji se různými recepty, v hlavě si představuji (po kontrole stavu zásob) co budu vařit a to tak, abych si pak mohla vše vyfotit. Chci, aby vše barevně ladilo a výsledek motání se po kuchyni a pálení prstů o hrnec, či jazyka při ochutnávání, byl vhodný k focení. Takový vývar s nudlemi dá při focení docela zabrat. Občas si kompozici předem nakreslím - co, kde a jak položím, kde bude miska, talíř, nějaký doplněk, ale nakonec to stejně při focení vše přesouvám. Motám se pak po kuchyni a přehrabuji se v rekvizitách, hledám nejrůznější kusy látek a nádobí. Vždy se snažím při focení využívat to, co jsem použila do jídla. Ať už se jedná o bylinky, koření, nebo zeleninu či ovoce. Poté také kontroluji stav denního světla a občas mi nálada poklesne, pokud je pod mrakem, nebo slunce svítí jako zběsilé. Ale většinou si nějak poradím, například odrazkou (respektive ve většině případů zavolám některé z dětí, aby mi tu odrazku drželi).
Jakmile mám vše navařeno nebo napečeno a připraveno (pozadí, nádobí, ubrousky, příbory…), udělám pár zkušebních záběrů ještě bez naservírovaného jídla, zkontroluji a pokud nejsem spokojená, přeskupím propriety tak, abych spokojená byla. Následují další zkušební záběry, dokud si neřeknu “tak jo, takhle by to mohlo fungovat”.
Nastává okamžik, kdy servíruji jídlo. Je potřeba dávat si pozor, o jaký druh jídla se jedná. U některých pokrmů nevadí, pokud vychladnou, ale takové kuře se chladnutím začíná scvrkávat, nebo například na polévce se může utvořit nežádoucí film. Zase ovšem úplně horké jídlo není kamarád s čočkou objektivu, která by se mohla zamlžit.
Taky se může stát, že máte vše skoro perfektně připraveno a cestou s jídlem v náručí si ukopnete malíček o stůl, a pohroma je na světě. Nebo si při focení do fotoprojektu, bodnete nůž do ruky. Už se mi také stalo, že při nalévání polévky do misky mi ujela ruka s naběračkou a polévka byla tím rázem úplně všude, jen ne v té připravené misce. To si pak v duchu nadávám, jak jsem šikovná a jdu připravovat vše odznova. Někdy to vzdám a řeknu si, že nebyl ten správný okamžik a holt se ta moje vynikající zelňačka, po které se dělají mým dětem boule až za ušima, nechtěla fotit. Taky se občas nepovede úhledný kopeček rýže a sesype se jako domeček z karet. No a nebo se projde kuchyní můj skoro dvoumetrový syn a ochutnává a ochutnává… “Mami, to je fakt moc dobrý!” a najednou nemám vlastně co fotit. Už se mi stalo, že jsem si navařila večer s tím, že si jídlo vyfotím až za denního světla. Jenže ráno při kontrole obsahu ledničky jsem přišla na to, že děti měly v noci hlad a tím pádem se nic fotit nebude.
Pokud zaženu pohromu, jídlo se mi podaří nafotit a při pohledu do foťáku si řeknu, že tak takhle stačí, vypadá to dobře… není tomu vždycky tak. Někdy se stane, že po stáhnutí fotek do počítače objevím nějaké nesrovnalosti v tom, že tady něco ukáplo, tady mi zmizely bylinky, nebo koření, jéé tady mi praskl talíř, nebo tady mám na ubrousku flek, tady zas čouhá nit a ve lžíci jsem si nafotila selfíčko.
Focení jídla u nás doma je prostě adrenalin i zábava v jednom a mě neskutečně baví.
